1..

2..

3

Život ti vždy něco hodí do lana.
Jsi neustále zaneprázdněný překreslováním svých plánů.
Necháváš za sebou vyblednutou cestičku
obrazů a snů, které, jak doufáš, budou převládat ...

někde jsem slyšela, že je těžké psát o štěstí..
a ten dotyčný měl safra pravdu x)

nejsem bezstrarostná, někdy mě všechny ty věci uprostřed noci budí...
ale když se probudím
stačí mi vidět vedle sebe jeho,
jak si spí a sní .. x)

a všechno je v pořádku

Trápení má, samozřejmě, rádo společnost
a nikdo nikdy není takový, jako se zdá.
Denní hrůza z lidí, jejich nejhorší a většinou sobecký
jednoho dne tvoje bublina praskne..

rozhodla jsem se vrátit ke psaní..
já vlastně nikdy neodešla, jen jsem si nemohla vzpomenout jak se to dělá
chtěla by jsem se sem vracet, jako to dělám
a vzpomínat jak mi v tu dobu bylo
co se dělo
co jsem milovala
co jsem viděla
co jsem nenáviděla
koho jsem potkala a ským žila svůj ... jaký mám já vlastně život ?
rozverný?
zmatený?
osamělý?
plný úžasných nebo naopak nesnesitelných lidí?
promilovaný?
plnohodnotný?
záviděníhodný?

....nevím, ale jedno vím, že budu jednou ráda, jaký jsem svůj život měla

když si tak ležím na té své posteli a když se jednou i zamyslím x)  rozhlédnu se po pokoji
a hlavně, když můj zrak se zastaví na něm...musím si říct,
že by mi můj život mohl kde kdo závidět
mohl by mi závidět jeho..

on to možná neví, ale možná to ví:
je všechno, co mi k dýchání stačí
je všechno, co já potřebuji k životu

Život ti vždy něco dohodí, tak by si se měl snažit
Přiznat skutečnost kterou jsi obklopený
Tyto výšky života, které už neexistují
tvoje jméno se stále objevuje na čekací listině ...

někdy si řikám, že to nemůže vyjít,
ale co když budeme jedni z toho malého procenta?
co když jim trhneme statistiku?

Život vždy přihodí něco, co zhorší věci.
Neexistují pravidla na tomto svépomocném světě.
Nikdy to nenajdeš tak, jako si očekával..

a tak prostě jen čekám..co mi život nadělí