Na recyklované papíry píšeme slova o lásce,
kterou všechno na konci světa spálí .
Jako pohádkové knížky o nás, o princeznách…
Vždycky jsem chtěla zažít pohádkový příběh o naplněné lásce a citech, co se neztrácí v davu na ulici. Takovou tu lásku, která září v černobílém světě, jako duha a vy jste vlastně ona.
Víte co mám na mysli, ne?Nevím čím to je, ale asi jsem nikdy v životě nemilovala, a nebo možná jo, ale nevěděla jsem o tom Život je hrozně těžkej, když se snažíte někomu říct to tajemství, co vás tak strašně táhne ke dnu a při tom vás nese až k mrakům, na které jste si chtěly jako malé děti sáhnout a lítat na nich jako ti Mumínci z pohádkové knížky. Máte už ty slova na jazyku, nebo na papíru napsané a chcete je dát, nebo je dokonce i darujete, ale nikdy se nedočkáte toho pravého cíle. Nikdy to neskončí jako ta pohádka o princezně zakleté ve věži. Zatím žádný princ nepřišel. Neříkám nikdy, ale zatím a to je moc důležitý, protože je v tom pořád ta naděje a tu já jen tak nechci ztratit.Tolikrát jsem byla rozhodnuta dát a dokonce snad i dala, ale nedočkala jsem se toho velkého kusu narozeninového dortu, na který se těšíte celý ten rok, jen aby jste byli o rok starší a zkušenější a měli mnohem víc zážitků Nikdy jsem nechtěla vyrůst. Nikdy, ale stalo se. A můžu vám říct, že když člověk roste, tak to bolí.....
| květen 2009 | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
| - | - | - | - | 1 | 2 | 3 |
| 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
| 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
| 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
| 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 |